Nebudeme si lhát, strach máme všichni. Je to totiž moment, kdy něco, co v našem životě fungovalo nebo jsme na to byli už prostě zvyklí musí „odejít“. Pro někoho je to rutina, pro někoho životní návyky, vztahy, místo pro práci… Ale vždycky, když něco odejde, něco vyhodíme nebo odstraníme, přichází prostor pro něco nového.

Začínala jsem podnikat před 10 lety. Bylo to v období finanční krize, která mne a mou rodinu dost citelně postihla. V té době jsem ale paradoxně nepřemýšlela, že budu podnikat abych generovat zisk, ale chtěla jsem něco změnit. Přispět a přinést něco nového, co by sakra opravdu alespoň někomu pomohlo . Tak vznikl Visuin, projekt,
který stále funguje...

Krize byla odjakživa příležitost k smysluplným inovaci. Pokud nyní stojí burgr v obyčejném bufetovém stánku 160 Kč, možná to znamená, že tento způsob rychlého a levného občerstvení už není efektivní. Je potřeba pro spokojenost lidi opravdu burgr na každém rohu? Je to to, po čem musí člověk sáhnout, když běží rychle mezi schůzkou na tramvaj? Ocení to a přinese mu to co potřebuje? Tedy rychlé zasycení mezi jídly? Nebo by mu stačila i jiná varianta, kde není potřeba olej, gril, 20 surovin.. Je cestou zdražit stávající produkt? Nebo vymyslet nový při zachování podobné ceny, která je smysluplná? A stačil by nám jako klientům třeba jen preclík?

Jsou procesy například u architektů opravdu potřeba tak, jak je již několik desítek let dostáváme? Potřebuje opravdu klient architekta k doručení služby – tedy bydlení, kanceláře apod. vydržet zdlouhavý čas nad studií, kde půlku času zabere zpracováváme dokonalé naleštěné vizualizace a portfolio?

Je udržitelné mít na svatbě svatebního fotografa za 50 000 Kč ? Jde to udělat i jinak? Kvalitně, ale s hranicí pro umělce i klienta?

Musíme používat zrovna tyhle softwary, předplatné, nástroje...?

A jak začneme nyní ke službám přistupovat my jako klienti? Jsme ochotni přijímat změny? Dál nakupovat a objednávat, ale s rozmyslem a přiměřenými nároky?

Inovace produktu a služeb je o hledání nových cest
a udržitelnějších vstupních zdrojů.

A tím nemyslím jen finanční a ekologické. Protože služba je tu od toho, aby klientovi pomohla, potěšila ho, byla užitečná. Ne ho zatěžovala. A občas je potřeba pro inovaci dojít až ke kořenům dané služby.

Můžeme tedy někde najít a ubrat zbytečný vstupní náklad?

Vím, že někde to prostě nejde, protože jsme v úrovni základní pyramidy potřeb a cena nebo služba nejde úplně přetvořit a není kde ubrat.. Ale proč jsme začali podnikat? Protože jsme jim chtěli něco předat, usnadnit, potěšit. A teď k tomu máme zase obrovskou příležitost. Přemýšlet jinak a flexibilně reagovat na rozdíl od korporátů a států. Pojďme inovovat. Pojďme porozumět svému strachu, pojďme si udělat pořádek a nastavit svůj projekt nebo službu zase o level líp a užitečněji.

PS: A pokud na to už proste nemáte silu, tak nemějte strach to pustit úplně. Máte právo na to, najít si na chvilku stabilitu třeba v zaměstnání, které i třeba neodpovídá vaší kvalifikaci. Nestydět se, nevzdejte to a pustě stůj strach.